zima

Včera jsem se svojí dcerou Zuzkou připravovala štědrovečerní menu a ona vzpomínala na to, jak se celý teenagerovský čas vyhýbala zkouškám – na víceletý gympl se dostala bez přijímaček, na VŠ se dostala taky bez přijímaček. A možná právě proto si za posledních osm let musela projít – a stále prochází – životními zkouškami, kterým se nejde vyhnout. Vlastně jde, ale ona nechce. A tak jde do toho a já  ji držím palce, aby naplnila větu, kterou často říkával její otec – buď důsledná.

Začala jsem zkouškou u Zuzky, nejde nepokračovat Evičkou, mladší dcerou, která v letošním roce „prošla ohněm“ a výsledkem je malý človíček – Bartoloměj –  pokračovatel rodu Grygarů a Kabátů.

A taky včera přijel syn Jirka  ze svého „zenového ústraní“. Moc jsem se těšila, až  ho obejmu, protože pokaždé, když se vrátil z ústraní, jsem vnímala jeho láskyplné oči nějak jinak než před odjezdem. Letos  poprvé jsem měla pocit, že jeho oči jsou stejné. Pro mě to  znamená, že se stal „jedním“. Jirkův otec častokrát říkával naší kamarádce Majce větu – „buď autentická“ –  a myslím, že jeho syn tuto větu naplnil.

A co já? Dnes je Štědrý den a mě před očima běží  vzpomínka na  Velikonoce, kdy jsme se synem v Rybí na hřbitově, držíme se za ruce a já  mám potřebu před Láďovým hrobem pronést větu: „Dej mi sílu udržet naši rodinu pohromadě“.

Paradoxně jsem v tuto chvíli neměla ani nejmenší tušení, že událostí, která rozbouří vody naší jinak soudržné rodiny, bude právě Evin požehnaný stav a moje velká potřeba ji pomáhat (nebo zasahovat do jejího života)?  A tak přišla zkouška. Pro budoucí babičku. A 3.11.2015 ve 3.33 hod. se narodila „babička Mili“, která  pochopila, že dávat lze jen to, co je ten druhý ochoten přijmout. Děda Láďa se tohoto požehnaného dne nedožil, ale oči Bartoloměje jsou stejně moudré a modré jako oči jeho dědečka a já slyším, jak říká: „Evičko, není důležité kam kráčíš, ale kdo kráčí po tvém boku“.

A do toho všeho krásně zapadá moje  „nástěnka“ s datem 16.11.2014, nazvaná: „Rok plný změn“, kde dominuje „dům našich splněných snů“ s  vánoční atmosférou a zahrada, jako „ráj odpočinku“. A stejně důležité místo mají na nástěnce děti a zvířata a věta „učit jinak“ –  to je sen každé maminky a já v tuto chvíli vím, že na statku, mezi lidmi milujícími zvířata, přírodu a vše co s ní souvisí, se bude Bartoloměj vychovávat sám. A Evička bude nejlepší máma na světě, stejně jako bych já chtěla být tou nejlepší babičkou na světě. A dědeček Jiří, můj muž, který pro nás za 5 měsíců vybudoval krásný domov, bude báječný dědeček, který svého vnuka naučí vše, co umí – pochopitelně, bude-li Bártík chtít.

A tak před každým z nás stojí v roce 2016 velká zkouška a je jen na nás, jaký bude výsledek. A nevadí, že to může být i za dlouho. Já jsem šťastná, že je mi dovoleno to pozorovat a někdy i být u toho, protože já mám moc ráda naši velkou rodinu, do které patří i Marťa.

24.12.2015, 11.12 hod.