Vždycky jsem si myslela, že mám silnou intuici. Situace, která nastala v mém vztahu mi však napovídá, že tomu tak není, protože jsem nedokázala vnímat to, co nemuselo být vysloveno.

A tak jsem dostala druhou lekci opouštění, ale taky lekci v naslouchání hlasu své duše. Někdy stačí malý impulz – i chvíle souznění v tramvaji. A když je hlas duše vyslyšen, najde se síla, která pomůže odpoutat se od všeho, co v tuto chvíli představuje minulost. Jít za svou duší je důležitější, než naplnit očekávání druhého člověka.

Vím to, tak proč se zlobím? Že jsem do vztahu dala vše? A za to žádala starost o domeček a o mě do konce života? Že opravdová láska a závazek jsou dvojčata?

Asi to nebyla opravdová láska, ale zamilovanost, a tak trochu směna.

Můžu se zlobit, ale viník neexistuje. Zlobit se můžu jen sama na sebe. A za situaci, která vznikla, si vzít svůj díl zodpovědnosti.

Ale díky této situaci se vracím na cestu, kterou jsem nastoupila po smrti prvního manžela a nedokázala v ní plně pokračovat po boku druhého manžela. A teď mi život dává třetí šanci se na tu cestu vrátit. Cestu poznání sama sebe.

Za 10 dnů budeme rozvedeni. Přeji si, aby můj nový život byl radostnou cestou, tady a teď, bez očekávání někam dojít. CESTA JE CÍL. Důležité je mít ze všeho radost, na ničem nelpět a když nastane čas, nechat to jít, nechat to dál plynout…

Stále se učím.

Mili, 9.2.2018