Hali a HankaJe krásný den, jako stvořený k výletu do Beskyd. Ještě se neumíme teleportovat, a tak se do Beskyd dopravíme autem. Já jedu s Hankou v roli navigátora. Hali jede do Beskyd sólo. Setkání a sesednutí do jednoho auta má proběhnout u supermarketu Lídl ve Frýdku-Místku.  

Vyrážíme s mírným zpožděním, ale Hanka to evidentně neřeší, dýchá z ní klid a pohoda, dodržuje předepsanou rychlost a mě je jasné, že v půl deváté u Lídlu nebudeme. Nájezdem na dálnici se objeví malý zádrhel – nemáme dálniční známku. U první pumpy ji Hanka kupuje a já píšu Hali, že teď, když už jsme na dálnici a máme známku, dojedeme rychle. Ale je tady další zádrhel – silnice se opravuje a víc než osmdesátkou jet nemůžeme – škoda, že jsme to nevěděly trochu dřív.  Jízda je kupodivu plynulá a my jsme konečně v mezistanici našeho výletu – u Lídlu. Ale jaké je naše překvapení, když posléze zjistíme, že ve F-M je Lídlů více. Nevadí. Mobilní telefony fungují a umožňují nám se domluvit na dalším místě setkání – Raškovice. Ani tam to nevyjde. Další mezistanice už neriskujeme a domlouváme setkání na Morávce, která je výchozím bodem našeho výletu. Já naviguji Hanku prostřednictvím turistické mapy, kterou mám na klíně. Taky poprvé zjišťuji, že existuje Pržno a Pražmo. Auto s dálniční známkou se pohybuje v souladu s tím, zda se úsek cesty opravuje a nebo ne. Konečně se setkáváme na Morávce a vydáváme se směrem Na Kotař. Já  jsem přesvědčená, že teď už žádný zádrhel nebude, Hanka je skeptická.

Lysá hora

Cestou Na Kotař se před námi otevírají nádherné výhledy na Lysou horu, na louce cvrkají cvrčci a v lese to voní houbama. Chystáme se udělat rituál na počest čtyř živlů. Ale má to zádrhel – nemáme dar  – víno, nápoj Bohů.  Bez něj by rituál nebyl přijat.  Blížíme se Na Kotař, a tak se nabízí řešení. Koupíme víno, a pak už stačí najít krásné, tiché místečko na louce. Ale má to háček – v české hospůdce nemají ani bílé víno, ani červené, ani hroznový džus. Nevadí – zajdeme si pro nápoj Bohů na 4 km vzdálenou Prašivou. Ale i tento záměr je zmařen.  Povídání a hledání hub způsobilo (asi), že scházíme z červené značky, abychom po několika kilometrech zjistily, že míříme  po modré značce do Komorní Lhotky.

Je pozdní odpoledne, a tak se návratu na červenou a cesty na Prašivou vzdáváme a pomalu se vracíme přes Kotař do údolí, kde nás čekají dálničními známkami opatřené oře.

Nebylo nám sice dáno vykonat rituál, ale příroda nás stejně obdarovala svojí krásou.

strom2

A ještě nám vnukla nápad – vyrobit si šamanské bubny. A já jsem hned věděla kde rituál výroby šamanských bubnů proběhne – u ohniště našeho domečku v Kyjovicích:

ohniště2

Večer jsem poslala pozdravení Dáši, která měla být čtvrtou účastnicí našeho výletu plného překvapení (bylo by zajímavé vědět, u kterého Lídlu by čekala ona…). Při zmínce o „nepřejícím osudu“ pro vykonání rituálu věděla okamžitě, proč nemohl být vykonán – nebyla tam přece čtvrtá žena – ONA! U výroby  šamanských bubnů ale bude, a tak možná, že kromě rituálů při výrobě bubnů, můžeme večer – pokud nevypiju všechno víno, které máme ještě po oslavách ve sklepě – vykonat rituál poděkování čtyřem živlům.

27.8.2016