všechno se děje            Již delší dobu cítím v kostech změnu. A díky událostem v prvních měsících tohoto roku vím, že jedna ze změn se bude týkat našeho bydlení.  Věta, která  to vše možná vyvolala zněla: „A nechceš se mami zamyslet nad tím, proč s Vámi nikdo nechce bydlet?“. Připuštění si, že se mě věta dotýká, znamenalo zamyslet se nad sebou. A to jsem udělala.

Připomněla jsem si důvody, které ve svém důsledku před 20 lety vedly  k rozhodnutí, že bydlení v bytě je pro naši rodinu nejjednodušší. Potom se přes naši rodinu přehnal uragán, který zpřeházel všechny hodnoty a poslal nás na samostatnou cestu k dospělosti. Mé děti fakticky, mě s určitým věkovým zpožděním taky.  A věci se děly…

Za těch 8 let jsem dospěla. A aby mohly dospět i moje děti, odstřihla jsem dvě pupeční šňůry. Tu třetí jsem odstřihla  minulý týden na procházce v lese. Představila jsem si, že minulost je za mnou a odolala jsem chuti se ohlédnout. A pak přede mnou z křoví vyskočila rodinka – jelen, srna a mláďátko. Zastavili se, dívali se na mě, a pak odběhli za svým životem. A tak to má být.

Tím se mi uvolnila energie k položení otázky, zda žiju tak, jak chci. Lehce jsem si uvědomila, že důvody, proč setrvávat v panelovém bytě po 28 letech, prostě pominuly (možná už dávno, ale až teď to vím). A stejně lehce přišla věta, že chci žít více v přírodě, protože příroda mi dává radost a zeleň mě sytí.  A tak jsem pochopila, že nastal čas začít  budovat domov pro mě a manžela. A společně tvořit.

Vyslala jsem přání, aby se začala změna realizovat. Jsem v realitě, a tak jsem vysílala informace směrem k realitce. Nabídku k odkoupení bytu míváme ve schránce minimálně jednou týdně. Teď se ale ve schránce  objevil lísteček, který mě oslovil svým textem a asi i něčím víc.  Zavolala jsem číslo na něm uvedené a rozjela proces, který jsem si nazvala jako návrat ke kořenům.  Narodila jsem se v rodinném domě na vesnici, žila jsem ve spojení s přírodou, jednoduchostí a skromností. Teď se chci  k této své podstatě vrátit.

Letošní jaro přímo vybízí ke změně.  Mnozí lidé cítí, že nastal čas pro změnu ve vztazích, bydlení, práci a vůbec pohledu na život, ale ne každý člověk k tomu má takové podmínky, jako já dnes. A taky odvahu.

A souvislost, která mě k tomu napadá, si nemůžu nechat pro sebe.  Před 7 lety jsem svému synovi řekla, že jsem se  zamilovala do muže o 10 let mladšího. Odpověděl mi: „Mami, jdi do toho!“. Šla jsem do toho. A se stejnou odvahou a důvěrou jdu  do další změny.

6.5.2015