Každoročně si právě v tuto dobu připomínám slova jógového mistra: „Měli by jste udělat tolik Khatu pranám, kolik je vám let“. Pozdrav Khatu je sestava cviků, která čítá 20 asán a harmonizuje tělo, mysl a duši. Dalo by se říci, že je to jedna z variant pozdravu slunci. Vzala jsem si tuto radu, kterou jsem slyšela před 20 lety za svou a v době blížících se narozenin cvičím sestavu Khatu pranám tolikrát, kolik je mi let. Letos mi bude šedesát.

Je krásné ráno. Zapaluji svíčku, jejíž základní barva je barvou oceánu.  Cvičím a každou desítku cviků si promítám do jednotlivých čaker a taky období svého života. První desítka – malá Milenka prožívá dětství na vesnici, druhá desítka – puberta, první láska, první zaměstnání, ze kterého jsem utekla studovat. Třetí dekáda je plná emocí, které hudbou podbarvuje  CD Ivo Sedláčka nazvané Barvy listí. Před třicítkou zažívám úlevu, potkávám svého budoucího manžela, rodím děti, vnímám radost z mateřství a rodinného života ve čtyřpokojovém bytě. Převládá pocit: „Všechno zvládnu“.  Čtvrtou desítku cviků provází puberta našich dětí, a taky manželské hádky týkající se především pohledu na výchovu. Na konci čtvrté desítky zažívám pocit, který vyjadřuje  arabské přísloví: „Když ti umře pes a odejdou děti, začíná nový život“.  Padesátou dekádu odstartovalo Velké poznání na cestě za Tibetským dobrodružstvím, které mi mělo dát sílu nedlouho poté pečovat o nemocného manžela a nakonec  vytesat do kamene větu, kterou často říkal: „Cesta je cíl“.  Byla to naše první a poslední cesta za poznáním. I při cvičení prožívám emoce, o kterých jsem si už tolikrát myslela, že jsou zpracované.

emoce

S blížící se šedesátkou přichází uvnitř pocit úlevy, tělo má naopak pocit, že může cvičit dál. Dávám si šest sestav  navíc a usedám do meditace. Po celou dobu vane silný vítr a před sebou vidím třešeň, která tančí ve větru.  Cítím se jako znovuzrozená. Mám ze sebe radost a vím, že dnešní cvičení je výsledek toho, že o své tělo pečuji. Co bydlíme na domečku s mým současným manželem Jiřím, méně cvičím, ale více chodím na procházky, protože les máme  co by dup. Poslední měsíc jsem ranní procházky obohatila o běh – nazvala bych to jako pomalé se vlnění v přírodě. Neberu si schválně brýle, abych nekoukala po houbách, ale vnímala  vůni lesa.

harmonie

Jsem vděčná za tělo, které mi dává možnost cítit radost z pohybu a každoročně  si k narozeninám nadělit dárek. Vím, že to není samo sebou a taky vím, že to není vše. Vždyť už v dětství jsem slýchávala: „Ve zdravém těle, zdravý duch“. Dnes tomu dávám jiná slova, ale podstata je stejná: „Harmonie těla by nebyla celistvá bez míru v duši“. A to je ta moje cesta…

úleva

11.7.2016