Svátky se překulily přes ten nejkrásnější čas a je tady 27. prosinec. Stačí několik telefonátů a domlouváme s holkama výlet na hory. Přece jenom to chce – po tom vánočním hodování – nějaký jiný pohyb. Já to mám tak, že prostě potřebuji „vyvenčit“. Jsme tři, máme tři přibližovadla a postupně se sesedáme tak, abychom cestou na hory zaneřádily čistý vzduch výfukovými plyny co nejméně. Jsem víceméně v roli spolujezdce, a tak si užívám jízdu. Je to trochu adrenalin, ale řidička je evidentně v klidu.

Je pravdou, že než jsem vyrazila na hory, můj muž navrhl – z pohledu jeho mužské logiky – že by bylo možná lepší nechodit moc do kopce, ale raději sednout do hospody, protože cestou do kopce se hůř mluví a co když si to nestihneme říci… Neměl pravdu! Cesta na Prašivou sice vedla do kopce, ale ne takového, který by nám nedovolil sdělit to, co jsme sdělit chtěly. Jenom na kopci, kde byl namrzlý sníh, jsme musely zvolnit, abychom si nepřivodily pád. Šlo mi hlavou, že jsme tři, což je správný počet při cestě do hor, a taky se mi hned vybavilo 5 zásad, tzv. 5T. V případě úrazu jedné z nás, druhá zajišťuje Teplo, Tekutiny, Tišící prostředky a Ticho a o Transport, tj. přivolání pomoci, se postará ta třetí. To jsou pozůstatky mého skautského mládí. Nám se ale nic nestalo, taky proto, že jsme se při chůzi na mrazivém podkladu soustředily na sebe, odmlčely… a bylo nám dobře.

prasiva42016

Na Prašivé jsme si daly polévku v nově vybudované části, která má přímý výhled na dřevěný kostelík. Chvílemi se ukázala i modrá obloha.

prasiva32016

Po naplnění pitného režimu jsme se vydaly zpět k našemu přibližovadlu. Odměnou nám byl výhled do údolí:

prasiva22016

A u chaty, kde naše putování končilo, se nám naskytl ještě krásný pohled do kraje:

prasiva12016

Jak málo stačí k mé spokojenosti! A když to stačí mě, možná by to mohlo stačit i dalším ženám. A protože znám mnoho těch, které se, ať už u jakýchkoliv důvodů, nemají s kým „vyvenčit“, zrodila se mi v hlavě vize vytvořit turistický oddíl vědomých žen (ToVž) a hned jsem se jmenovala jeho vedoucí. Motto a logo přišly okamžitě. Před dvěmi lety jsem namalovala mandalu, která je mandalou indiánských žen, které spojuje láska k přírodě.

nase-logo

A logo, které mě ihned chytlo za srdce jsem slyšela dnes v rádiu dvojka – „Život je cesta, která nás vede domů“.

Svoji vizi posílám dál s přáním transformovat ji na tradici, která udělá radost potřebným.  A zítra už nemusím přemýšlet o novoročním předsevzetí. Už se zrodilo.

30.12.2016