Třetí adventní neděle sebou přináší betlémské světlo a otevírá čas pro zimní rovnodennost. Více světla než tmy. Více dne než noci. Světlo a tma, den a noc se navzájem doplňují a vyživují. Stejně jako temné a světlé stránky v nás.

V tento sváteční den mi přicházejí na mysl slova, která směřuji sama k sobě.

Přeji si, aby ten kousek času, který se po zimním slunovratu prosvětlí, přinesl:

  • větší citlivost, laskavost, soucit, potřebu a ochotu pomáhat potřebným,
  • otevřenost bez obav z toho, že nás někdo zraní,
  • potřebu být sám sebou a nebát se ukázat svou pravou identitu.

Hovořím o sobě, ale možná se moje slova dotknout i dalších. Ještě je stále čas vykročit do Nového roku s touhou pomoci světu být lepším. Taoisté ve své nauce vycházeli z toho, že svět lze změnit jen prostřednictvím každého z nás. Věřím, že to tak je a že vše co nás v životě potkává je jen výzvou k tomu, něco pochopit, a tak přispět k harmonii v sobě, ve vztazích, ve světě.

Své přání do budoucna vidím jako vánoční stromeček, který je zachycen za denního světla, ale dosud není prosvětlen sluncem:

A uzavření toho, co bylo, je jako vánoční stromeček, který je zachycen v noci, ale přesto obsahuje světlo:

16.12.2018