Sen

tibet

Vše začalo tím, že se mě dcera zeptala, zda jsem si někdy přála, aby mé děti pokračovaly v něčem co jsem začala já, nebo co začal náš rod. Na tuto jednoduchou otázku jsem nedokázala vůbec reagovat, nenapadlo mě vůbec nic. Ale vůbec! A to jsem si vždy myslela, že jsem svým dětem chtěla tolik věcí předat! A nejednou bylo prázdno.

Myšlenky na odpověď zanikly v každodennosti, až se náznak objevil ve snu. Byla jsem v Himalájích, procházela se krajinou, kterou kočují tibeťané se svými jaky. Ve snu se mi ale nezjevili jaci, ale šedí mamuti. Začala jsem před nimi utíkat, ale pak mi došlo, že budou asi rychlejší. Běžela jsem vysokou trávou, která se ohýbala ve větru, a najednou jsem se rozhodla do ní položit a čekat. Bála jsem se, ale mamut evidentně neměl chuť na maso. Očichal mě a svým chobotem zkoumal. Když jsem přestala mít strach, tak jsem cítila příliv velké energie a snad i blaženosti. 

Sen se mi vrátil v okamžiku, kdy mi dcera připomněla, co všechno jsem jí dala: lásku k přírodě, životu indiánů, k horám, turistice, lyžování a táborovému životu. Najednou mi docvakl i ten sen. Himaláje se podobaly prérii, kterou se proháněl na svém koni Vinnetou. Vždycky jsem hltala všechny májovky. Dcera Zuzka na tom byla v dětství stejně, ale přírodu jako takovou moc nemusela – když jsme šli s kamarády na hory, tak to musela být taková trasa, aby tam nebyly kopce. A to je v Beskydech téměř nadlidský úkol!

Sen mi připomněl, jak mě vždy – ať jsem byla dítě, nebo už dítě nejsem – nabíjela příroda velkou energií. A naučila mě být pokornou. A proč mi to přišlo připomenout zvíře z minulosti? Možná proto, že je to vzkaz mého rodu.

Příroda je všude kolem nás, stačí vyjít za brány města.

4-12-2016

Vyznání mé dcery mě ujistilo o tom, že to, co máme rádi my a dáváme s láskou dětem, se prostě neztratí. Jen to chce čas, než se to vyklube. A tak děkuji nejen snu, ale i jí zato, že mi pomohla se rozpomenout, co jsem dala svým dětem. Lásku k přírodě mi předali mí rodiče a jim jejich rodiče a já věřím, že bude pokračovat dál v dětech mých dětí.  Jenom si myslím, že dnes už nestačí jen ta láska k přírodě, ale je potřeba přidat větší pokoru a respekt ke všemu, co nás přesahuje. Díky.

tibet3

 

7.12.2016