V posledních dnech se dějí věci, které nejsou jen tak. Jela jsem do Prahy. Neodhadla jsem ranní cestu na tramvaj a v dešti, lesem a ve tmě jsem doběhla na tramvaj včas jen díky tomu, že měla dvě minuty zpoždění. Cesta zpět byla méně dramatická, ale klimatizace ve vlaku způsobila(?), že jsem za dva dny dostala velkou rýmu s úpornou bolestí hlavy. Navíc jsem před dvěma dny narazila do přede mnou stojícího auta.

Je období babího léta, které podle čínské medicíny souvisí s prvkem Země a k prvku země patří škodlivá emoce „přílišné přemítání“. Možná to nejsou náhody, které způsobily moji ne-moc, má mi to něco říci! A tak mě napadlo, že si tentokrát svoji ne-moc vychutnám. Odmítla jsem si vzíti ibuprofen, o kterém mi zrovna v pondělí přišel článek, jak je nebezpečný a že ho lze nahradit kurkumou. Jako protizánětlivou pomoc jsem zvolila lichořeřišnici.

První noc byla smrkací, s bolestí hlavy. Přemítat o něčem ani nešlo. Druhý den se ne-moc posunula dál do krku a k průduškám. Večer jsem ulehla do postele a zkusila na sobě samoléčivé schopnosti, které v sobě každý má. Dala jsem si ruce na hruď a posílala dovnitř uzdravující energii Vesmíru. Zároveň jsem poslouchala zahlcenou mysl a s urputnou bolestí hlavy sledovala, co všechno se honí v mé hlavě. A přišly emoce, které se ztvárnily slovy: ublížení, bolest, zbabělost. Pozorovala jsem je a znovu se spustila rýma. Hlava přestávala bolet a já jsem usnula. V noci mě ale bolest hlavy probudila znovu. A tak jsem proces opakovala a hledala emoce, které se rodily v mé hlavě a zahlcovaly moji mysl. Objevil se strach, ponížení, smutek,  ale i soucit. Pak jsem usnula.

Ráno mi bylo lépe. Tlak na prsou ustoupil, kašel se zmírnil, rýma trvala. Myslím si, že všichni víme o svých samoléčivých schopnostech, ale uvěřit tomu! Já vím, že jsem proces ne-moci zastavila.

Čistím mysl od nánosů, které mi neprospívají. A včerejší noc byla jednou z nich. Vím, že to není poslední krok k mému vyléčení, ale kdyby to bylo jinak, nebyla by tam láska a to by nebyla pravda.  A tak pomalu zraju, stejně jako dozrávají hrušky a jablka na zahradě.

A zato všechno se mám ráda a přijímám se takovou jaká jsem.

20.9.2018