Hluboko uvnitř nás cítíme bolest, o které si myslíme, že nás bude provázet celý život. Vracíme se k ní, přemýšlíme o tom, co by bylo, kdyby se věci ubíraly jiným směrem. Cítíme bezmoc a lítost, že jsme nebyli schopni udělat v té dané chvíli něco, co by celou situaci změnilo. Už i víme, že to nejde změnit, ale stejně nás myšlenky stále vracejí do minulosti.

Co mi chybí? Naplnění, cítím, že nejsem celistvý. Jako by mi chybělo to jedno kolečko, které je důležité k tomu, aby se stroj znovu rozběhl. Mám velký dům, a přesto se cítím jako bezdomovec. Chybí mi láska.

Kde začít? Karta „Uzdravování“ napověděla mnohé: „Uvědom si své zranění. Nepomáhej mu růst, dopřej mu uzdravení – a uzdravit se můžeš jen tehdy, když se dostaneš ke kořenům. Čím méně hlavy, tím menší bude zranění. Kde není hlava, není zranění“.

A pak přišlo pochopení. Když jsem si poranil ruku, taky jsem nic nedělal a ona se sama uzdravila. Byla ovázaná, už jsem se v ní nemohl „rýpat“. Uzdravit staré zranění lze stejně. Nic nedělej, otevři srdce a buď trpělivý.

4.11.2014