Dnešní Kruh byl o meditačních technikách k tématu „odpuštění“. Vyzkoušeli jsme na sobě techniku, která nás vedla ke zjištění, zda a kolik máme ještě vztahů, které volají po dořešení, přijmutí, odpuštění…

Meditace nás vede do přírody. Já jsem v lese, kde se ve větru sklánějí  velké  stromy a promlouvají ke mně svým tichem. Pak jsem na louce, kde si vítr pohrává s kytkami, na které sedají neuvěřitelně barevní motýli. Dál jsem vedena k vodopádu. Kapičky vody ke mně dolétají ještě dříve, než spatřuji vodopád v celé jeho kráse. Padá z vysoké skály a vytváří jezírko, ke kterému po velkých kamenech opatrně scházím. Dívám se do průzračné vody odrážející okolní zeleň, skály a modrou oblohu. Vidím v něm odraz sebe, ale taky velký diamant, který je na dně jezírka. Mým úkolem je dostat ho na břeh. Nemůžu ho vytáhnout sama, a tak si volám pomocníky. Nejdříve volám lidi, které mám ráda – a stavím si je vedle své levé ruky. Pak si volám lidi, které lze nazvat „neutrální“ a stavím si je za mě. Nakonec si volám ty, které nazývám „nepřátelé“ a ty si stavím po své pravé ruce. Mým úkolem je požádat někoho z této poslední skupiny o pomoc s vytažením velkého diamantu.

Oslovuji a žádám o pomoc jednoho ze dvou tam stojících. Je mi vyhověno a kupodivu ten druhý by chtěl sám o sobě pomáhat také. Společně vytahujeme velký diamant. Děkuji za pomoc a zařazuji  „pomocníky“ na základě nového pocitu. Toho, kdo mi na mé požádání pomáhal  řadím mezi přátelé, kteří stojí po mé levé ruce. Druhého „dobrovolného pomocníka“ řadím za sebe.

Pro tuto chvíli vnímám, že nemám „nepřátelé“.