trochu smutku

Události se do sebe skládají jako pucle. Ještě sice nejde úplně rozeznat přesnou podobu konečného obrázku, ale v obrysech je vidět, co přichází.

1.8.2008 jsem na kurzu Míly Lukášové nastoupila svoji cestu za sebepoznáním. Důvodem byl smutek, který se ve mně usídlil po Láďové smrti a nejasnost cesty, která byla přede mnou.

Za těch sedm let jsem ušla velký kus cesty, která se postupně projasňovala a kopírovala moje dozrávání.    Během ní jsem postupně odkládala věci, které mě netěšily. Podařilo se mi to i díky setkání s Petrem Vlčkem v jeho škole transformace vědomí. Díky poznání, které jsem ve škole učinila, se mi bez lítosti podařilo odložit roli v zaměstnání a následně jsem našla odvahu k odložení zaměstnanecké role jako takové. Velkou změnou jsem prošla i poté, co jsem přijala příjmení svého nového manžela, se kterou souvisela moje první vize nového společného domova. Po čtyřech letech se tato vize naplnila.

1.8.2015 se budeme stěhovat do domečku. Ještě nejsou odkryty všechny části skládanky, aby byl „obraz“  dokončen, ale to je v pořádku. Okolnosti, které přicházejí a žádají si řešení jsou od toho, aby mě posílily.  Miluji větu svého muže:  „Slovo nejde neexistuje“.  A obdivuji, že ji umí naplnit.

Odjakživa vím, že: „Dva není dvakrát jedna, dva je tisíckrát jedna“, ale až v této fázi života tuto větu prožívám až do hloubi duše.  Smutek, který se ve mně někdy ozývá, jako právě v tuto chvíli,  souvisí s vědomím, že jsem Láďovi nedokázala dát to, co dávám teď svému manželovi Jiřímu. Ale přijímám to, protože to tak muselo být, abych došla tam, kde jsem dnes. Láďovi jsem vděčna za  domov, který pro mě a naše děti vytvořil, ve kterém jsme společně žili 21 let. Naplnil svoji roli, a teď je čas poděkovat a jít dál.  A tak je to v pořádku, že přišel smutek. Uzavírám život v bytě, kde jsem byla šťastná a jdu vstříct změně se stejnou totálností, jako jsem šla do všech změn, které jsem v posledních letech prožila.

Sdílení mých pocitů, což právě činím, je můj způsob, který mi pomáhá vidět to, co je za tím pocitem. Protože jenom když pocit pojmenuji, mohu s ním  něco udělat.

26.6.2015