S prvním adventem přišla první sněhová nadílka. Mám z toho radost, líbí se mi zasněžená krajina, to ticho, které se sněhem přichází. A do něj se ozývá štěbetání ptáčků, které můžu konečně začít krmit.

V pátek, 1.prosince jsem byla na rodinných konstelacích v Centru Harmonie. Ne proto, abych něco řešila, ale abych se rozloučila s prostorem, kde jsem před léty nastoupila svoji cestu sebezpoznání. A taky proto, abych se potkala s lidmi, kteří hledají cestu k pochopení věcí. Převážnou část tvořily mladé ženy. Z úst jedné z nich zazněla věta: „Já jsem prostě taková“.

Spolu s touto větou se mi vybavila věta, kterou jsem tak před 20 lety častovala svého muže: „Jakou sis mě vzal, takovou budu pořád. Nemůžu se změnit“. Jak moc se dnes za tu větu stydím. Tehdy jsem nevěděla, že kdyby nebyla změna, nebyl by život! Dnes ale taky vím, že to bylo ego, které ze mě mluvilo – já se totiž změnit nechtěla! A tak jsem si na tomto obláčku nevědomosti žila několik let, myslíc si, že když se budu přizpůsobovat okolí a klást před sebe všechno a všechny a dávat tím najevo, že já jsem ta, která všem pomáhá a obětuje se pro ně, budu snad mít cestu do nebe vydlážděnou samými zlatými cihlami. Až mnohem později jsem pochopila, že jsem to já, kdo si musí sebe postavit na první místo, a pak se budou dít věci. Nejen ve mně nastanou změny, které jsou nezbytné, ale začne se měnit i moje okolí, protože okolí je moje zrcadlo. Zažila jsem to, a proto vím, že to funguje.

V konstelacích se ukázalo, jak umíme být jako ženy velmi empatické, až se někdy tou empatií k druhým stane, že zapomeneme na sebe. To uvědomění je důležitým začátkem ke změně. Já jsem k tomuto poznání došla až v padesáti. Kdybych to věděla již ve 27 letech… Ale jenom vědět taky nestačí…

Cesta k uvědomění si sama sebe vede přes absolutní upřímnost k sobě. Celý život se učíme hrát nějaké role a podle nich měnit svoji tvář. Krásně to komentuje Osho u karty Politika: „Pořádně se na sebe podívej, jestli náhodou nehraješ nějakou hru. To, co uvidíš, tě možná bude bolet, ale ne tolik, jako kdybys dále ve hře pokračoval. Nakonec to stejně neslouží ničím zájmům a nejmíň ze všeho tvým. Čehokoli tímto způsobem dosáhneš, promění se v tvých rukou v prach“.

Přeji sama sobě, abych si nejen v tento adventní čas, dokázala vždy včas na tuto kartu vzpomenout.  (A to jsem si myslela, že na konstelace nejdu nic řešit).

3.12.2017