Život se skládá s drobných střípků, kterým se říká události. Některé jsou zapomenuty hned, některé s námi putují dále. Rok 2017 byl rokem překotných událostí. A tak to i bylo, když jsem se 22. 8. stala babičkou dalšího vnoučátka – malé Inge. Zuzka ji porodila u nás doma a já jsem byla šťastná, že vše dopadlo dobře. Začala jsem vidět některé věci z úhlu pohledu druhé strany. Neumím to vysvětlit, ale moje srdce chtělo více dávat a nic neočekávat.

Moje srdce je teď plné zoufalého smutku. Zůstává samo, bez toho každodenního láskyplného ujišťování, že je vše v pořádku. Teď už není důležité, proč je samo, důležité je to, co z něj bude v příštích hodinách, dnech, měsících, letech. Zvládne to, zahořkne, ztvrdne jako kámen? Nebo si přizná, že to, co přišlo, je pro něj dobré? A i když si to přizná, dokáže překonat oceán smutku, který se před ním rozpíná?

Vždycky máme možnost volby. Teoreticky to už vím, zažila jsem to již jednou, když jsem situaci nepřijímala, potom se dostavila zloba a já hledala viníka mimo sebe i v sobě. A smlouvala jsem se všemi, aby se Láďa uzdravil. Nakonec jsem dostala do deprese, kdy jsem si prožila pocit bezmoci a velký žal. Nakonec se dostavilo přijetí toho, co se stalo.

Situace po smrti mého muže, byla pro mě jednodušší než rozvod s nynějším partnerem. Předtím jsem neměla zlobu na nikoho, jenom na osud. Nyní jsem v situaci, kdy manžel odchází ode mne dobrovolně. Přesto se jako první pocit, který přišel, nedostavila zloba, ale byla to lítost. Až později jsem si uvědomila, že to není lítost s ním, ale že je to sebelítost. Ano, bojím se, protože neumím být sama!

A jsem znovu sama u sebe. Muži jsou krásní tvorové a já je miluji! Už to je zvláštní, že je vzpomínám jako první, před sebou. Vždy jsem to tak měla – z rodiny i z prvního manželství jsem měla pocit, že je to moc fajn, když ten jeden řídí věci a ten druhý s ním spolupracuje.

Proč jsem tento pocit neuměla promítnout do svého druhého vztahu, nevím. Nežehrám osudu, ani jiným silám. Vím, že já sama jsem strůjcem svého osudu.

Plač. Plač, moje malá Mili. Je úlevné si uvědomit, že svůj osud si tvoříme každý sám. A i Ty sis musela přát to, co se stalo. Tak proč ty slzy?

  1. 1. 2017, 22.22 hod.