PROBLÉM NEJDE VYŘEŠIT NA TÉ ÚROVNI, NA KTERÉ VZNIKL. A tak jsem problém zranění, který jsem prožívala při odchodu partnera, šla řešit k jeho prameni. Našla jsem ho. Už nikomu nedovolím, aby mi ublížil!

Problém opuštění jsem transformovala na výzvu k samostatné, svobodné, sebevědomé, hrdé a tvořivé ženě. Cestou životem jsem ji někde ztratila. Snažím se ji znovu nalézt a laskavě ji odpouštím, že sešla z cesty. A důrazně a zodpovědně ji na tu cestu vracím. Vedu ji k nalezení odpovědi na otázku – proč se to stalo? A není to o hledání konkrétních důvodů, proč jsem zůstala sama. To už není důležité. Je to o hledání odpovědi na otázku, proč se mi v životě opakuje situace, kdy je mi ublíženo. Né, že bych neubližovala lidem i já – mnohokrát jsem ublížila – ženám i mužům. Ale vím, že už ubližovat nebudu.  A ani já nedovolím, aby mi bylo ublíženo. Je to tak jednoduché. NEDĚLEJ DRUHÝM TO, CO NECHCEŠ, ABY ČINILI ONI TOBĚ!

Tím se naplňuje druhá věta mého novoročního přání: „Jednoduchost v konání a myšlení“. Absolutní upřímností k sobě a druhým jsem došla k pochopení, proč přišla ta výzva, dříve problém, který se projevil tím, že jsem se cítila zraněná a opuštěná. Zranění se hojí, opuštění mě vede k sobě, do vnitřního ticha a zpět k mému srdci, které začíná dávat lásku a pomalu se uzdravuje. Vnímám, že jsem došla k bodu obratu a pomalu, pomaloučku začínám zavírat dveře bolestné minulosti a láskyplně se přede mnou otevírají všechny dveře mé budoucnosti. Ale tím se přece naplňuje i poslední věta mého přání: „Otevřenost změnám“.

A můj syn se svojí přítelkyní ze mne mají radost. Co víc si teď můžu přát?

23.3.2018

Mili Grygarová