Před 10 lety jsem se stala vdovou, před 6 lety paní Burešovou. V letošním roce mělo – podle astrologie – dojít ke konfrontaci se způsobem života a s tím, co se stalo před 10 léty.

Hodně jsem letos řešila své děti a naše vztahy. Byly takové – chvíli nahoře, chvíli dole. Jediné, co mi nepřišlo na mysl, byl můj partnerský vztah. A přesto se uzavřel. Budu znovu paní Grygarovou.

Včera jsem byla na setkání žen, kde probíhala meditace ukončení starého roku. Konečně jsem mohla plakat. Přišla chvilková úleva.  Ale moje obavy ze samoty na domečku a zda zvládnu jeho technickou stránku, se i nadále honí v mé hlavě. V tuto chvíli nevím, který z těch dvou úkolů, které přede mne můj muž postavil, bude pro mne těžší.

Přesto cítím velkou vděčnost a lásku za to, co pro mě a moje děti, Jiří udělal. Nikdy nezklamal, když byl požádán o pomoc. Bylo na něj stoprocentní spolehnutí. Dával ze sebe to nejlepší, co uměl. Jeho úkol v mém společenství skončil a on  musí jít dál svojí cestou.

A já jsem zvládla situaci nemoci a smrti svého prvního manžela. S velkou pomocí dětí a mým přátel. Možná to ještě nebyla dostatečná zkouška, kterou pro mě Vesmír připravil, a tak přišla ta další, u které naštěstí nejde o život.

Před deseti lety jsem dokázala opustit kolotoč zloby a viny na svět, na sebe, na osud…  Přijala jsem tuto situaci a časem jsem připustila, že můj muž musel zemřít, abych já a moje děti mohly jít svojí cestou.  A protože jsem vždy chtěla žít ve vztahu, přišel Jiří. Dal mi lásku, sex, jistotu a velkou pomoc mým dětem. Nezištně. Neměli jsme moc společných zájmů, a tak jsem doufala, že domeček, který je našim společným „dítětem“, je dostačující pro jeho i moje štěstí. Měla jsem pocit, že jde všechno v pohodě.

Nejdůležitější v životě je však to, co není vidět. Až teď jsme si přiznali, že náš vztah nebyl naplněný. Naplněný ve smyslu vzájemného sdílení a společných prožitků. Nebyli jsme jako dva stromy, pevně ukotvené ve svých kořenech, jejichž koruny se navzájem proplétají.

Život je změna… a vše co končí je provázeno smutkem, který je klíčem k vyléčení bolesti.

Možná i Ty, Jiří, musíš odejít, abych se mohla stát sama sebou.

Děkuji.

28.12.2017, 7.45 hod.