ohniště

Měsíc leden byl plný zvláštních nenáhod a událostí. Na začátku mi vstoupil  do cesty kurz: „Cesta k mládí a zdraví“, který probíhal v devíti dnech za sebou, vždy po čtyřech hodinách denně. Mám ráda pohyb a věřím v samoléčebné schopnosti každého z nás, a tak jsem se kurzu ráda zúčastnila. Znamenal pro mě nejen nový impulz pro cvičení, ale zazněla tam i pro mě velmi důležitá věta: „Když chválíš sebe, chválíš celý svůj rod“.

Zároveň jsem začala mít velmi živé sny, které jsem si pamatovala, a tak začala i zapisovat. Po jednom snu, který byl o tom, že mám nemocný žlučník a nechci si ho nechat vyoperovat, jsem ještě zůstala v posteli a pokoušela se na nic nemyslet. A najednou se mi před očima přehrála situace, kdy mi v době mého dospívání ublížil jeden muž. Tuto situaci jsem si již procházela tolikrát… a najednou tady byla znovu a s ní pokyn, abych všechny pocity, které souvisely s touto situací, zabalila do takové nůše, ve které nosily pohádkové babičky (ale i moje prababička) dříví z lesa. Takto naplněnou nůši jsem měla přinést k ohništi, které máme před domem. Na podzim jsem v ohništi pálila staré dřevěné desky, které tady zůstaly po bývalém majiteli, a tak mi představa ohně nedělala problém. U ohně seděla Pravda a bezpodmínečná láska. Už jsem se chystala nůši dřeva hodit do ohně a s ní všechny pocity, které souvisely s touto událostí –  zlost, křivda, vina, bezmoc, nespravedlnost, lítost, smutek… – když jsem si uvědomila, že u ohně chybí Růžový anděl, kterého jsem nechala před pěti lety namalovat pro naši rodinu. Požádala jsem ho, aby přišel k ohni. A pak už mi nic nebránilo vhodit celou nůši do plápolajícího ohně. A pak už to šlo jako na běžícím pásu. Pálila jsem další a další události, ve kterých se objevovaly stejné pocity. Všechny události měly jedno společné – JÁ TU SITUACI DOVOLILA!

Když oheň pomalu dohasínal, objevil se fialový plamen a s ním úleva a věta: „Lidé okolo nás se vždy chovají tak, jak jim to dovolíme“.

31.1.2016