strach

„Láska znamená zbavit se strachu“.

Jak se žije dnešním mladým lidem? Slyšela jsem vyslovit obavu jedné starší ženy o tom, zda a jak si její vnoučata budou moci založit rodiny, když pořízení si bydlení bez hypotéky nebo pomoci rodičů, je pro ně nedostupné. A volných bytů s přijatelným nájmem je málo.

Znám ve svém okolí mnoho žen a mužů, kteří bydlí sami. Většina tvrdí, že je jim takto dobře, chtějí být sami, nechtějí s nikým sdílet společný prostor, myšlenky, pocity, lásku… a to i když pokrýt náklady na byt – zvlášť nájemné bytů RPG – z jednoho platu, důchodu, či podpory v nezaměstnanosti, je velmi zatěžující.

I já jsem se ocitla sama – po smrti manžela jsem zůstala ve čtyřpokojovém bytě. Já jsem ale věděla, že nechci zůstat sama, ale taky jsem tušila, že pro to musím něco udělat. A začala jsem u sebe. Měla jsem tu výhodu, že jsem necítila na muže zlobu. Ale to neznamená, že jsem ji v sobě neměla. Najednou jsem měla hodně volného času a tak jsem začala číst. První kniha, po které jsem sáhla, byla „Láska znamená zbavit se strachu“. To byl začátek cesty, na které jsem nacházela důvěru v sebe, lásku k sobě, odvahu být sama sebou. Ale taky jsem  se potkala s pocity viny, křivdy, bezmoci. Nejtěžší bylo odpustit sama sobě. Pochopila jsem, že chce-li člověk něčeho skutečně dosáhnout, musí tomu věřit a musí mít odvahu jít si za tím. Nebylo to tak, že bych hledala za každou cenu muže, protože jsem chtěla žít ve vztahu, ale tušila jsem, že když budu připravená, ten muž přijde.

Pak vstoupil do mého života. Když jsme se sblížili, byla jsem rok vdova a on několik let rozvedený, ale žil s přítelkyní a jejím synem. Do vztahu s mužem – to jsem věděla hned – půjdu buď na 100 % nebo vůbec.  V té době se mnou bydlel syn, a tak jsem se ho zeptala, zda by mu nevadilo, kdyby se k nám nastěhoval muž, který je můj nový partner. Dodnes si pamatuji jeho slova: „Mami, jdi do toho!“

S tak se stalo. Přišel jako správný muž, který opouští svoji přítelkyni, tj. s taškou osobních věcí a nářadím, které bylo  a je i dnes jeho srdeční záležitostí. Byt a vše v něm zanechal přítelkyni a jejímu synovi. Byli jsme oba přesvědčeni, že to tak má být – můj byt se zaplnil člověkem, který mě miluje a jeho byt zůstává volný pro možnost, aby do něj stejným způsobem vstoupil někdo další. Ani jeden z nás nepřemýšlel o majetku – asi proto, že si ho do hrobu nikdo nevezme. Jediné, co je důležité, je láska. Bylo to tak jednoduché.

Od té doby uplynulo 6 let. Nářadí, které si tehdy přinesl se hodně rozmnožilo, protože šikovné ruce, které má, pomáhají budovat domov našim dětem.

Možná se někdy zbytečně bojíme opustit staré a jít s odvahou a důvěrou do nového vztahu. Brání nám v tom stará zranění, bolest, strach ze zklamání…  Je těžké odpustit, ale je to možné a úlevné. Jsem přesvědčená, že lidskou přirozeností je žít v páru. A nejkrásnější pro mě je každodenní sdílení s člověkem, kterému na mě záleží.

Není to jedna z cest jak pomoci řešit bytovou sitauci našich dětí a vnoučat?

nestrach

20.10.2014