DSC04501

Kde je radost, není válka.

V tuto chvíli cítím tuto větu jako to nejdůležitější poselství, které jsem si přivezla z Bali. A kde radost najít?

Tak jak to už u mě chodí, přišla mi znenadání nabídka k cestě na Bali. Na první pohled mě zaujaly tři věci – poznání krásné země na opačné straně zeměkoule a koupání v Indickém oceánu, návštěva chrámů a rýžových polí a pobyt ve středisku NIRARTA s jógou a panem Janem Bílým, který mi byl svými články z časopisu Regenerace moc blízký.

A tak jsem vyrazila. Po první kolizi v letadle, kde jsem svojí nepozorností přišla o brýle,  jsem začala tušit, že „výlet“ nebude jen o radosti. Pocit smutku a bezmoci, který ve mně ztráta brýlí vyvolala, neodpovídal tomu, že jsem přišla jen o věc, kterou lze snadno nahradit. Po přistání na letišti v Dubaji jsem si do svého deníku napsala: „Dlouho jsem seděla se zavřenýma očima a snažila se přijmout danou situaci. Je to tak! A o nic nejde – o nic vážného, jenom o brýle, které se dají udělat nové. Není to nic, co nejde změnit. Není to nic trvalého a vážného, jako před 10 léty, kdy přišla nemoc a smrt si vzala mého manžela. Člověka nahradit nelze! Moje ztracené brýle jsou nahraditelné!“. Až dnes chápu, že pocity bezmoci a smutku v letadle se objevily proto, aby se mohly uzdravit.

Při prvním ponoření se do vln oceánu přišlo uvědomění, že nejen prožitek odevzdání a splynutí s oceánem, který byl pro mě velmi silný,  ale všechny prožitky, které na mě čekaly na Bali, nebudu moci nikdy předat svému nynějšímu manželovi Jiřímu. Přišla i pochybnost, zda jsem měla odjet sama. Pochybnost jsem transformovala na záměr, že příště pojedeme spolu.  Vzniklá situace byla pro mě impulsem, že o  to více budu nasávat, vstřebávat a ukládat v sobě vše, co ke mně bude přicházet prostřednictvím pobytu v tak krásně různorodé skupině lidí.

A dnes se dostavila potřeba sdílet svoje pocity nejen s těmi, kteří byli se mnou:

  • Čtrnáct dnů strávených se skupinou dvanácti lidí mě obohatilo natolik, že   Mili dnes je jiná než Mili před Bali, protože každý z Vás mi něco předal – stejně jako já jsem něco zanechala ve Vás.
  • Sounáležitost naší skupiny v kombinaci z duše tryskající radostí balijců ve mně vyvolala pocit, jak je snadné plynout s proudem, když nehodnotíme, neposuzujeme a respektujeme.
  • Překvapilo mě, jak moc se měnily role ve skupině a samozřejmě i to, jak se měnila moje role. Zrcadlo, které jste mi nastavovali, nebylo pro mě vždy příjemné, ale očistné určitě.
  • Ranní cvičení s meditací na srdeční čakru mi přineslo úlevu a ztržení jednoho závoje z mého srdce. Děkuji Ti, Dášo.
  • Znovu jsem si uvědomila, jak miluji přírodu, zeleň, slunce, vodu, naši Zemi, Vesmír a …. jak je mi dobře doma.

Nejlépe mé pocity z léčivé cesty z Bali vyjadřuje jedna z Oshových karet  nazvaná  „Účast“. Tato karta představuje ruce lidí, kteří stojí v kruhu a mají levou ruku otočenou dlaní nahoru v poloze přijímání a druhou otočenou dlaní dolů v poloze dávání.  Každý člověk v kruhu má svoje místo a svůj jedinečný podíl na vytváření celku.

A  tak tomu bylo i  ve skupině, ve které jsem se ne náhodou ocitla a díky které má dnes moje místo v kruhu jasnější obrysy. Nalezla jsem kousek sebe sama a to mi přináší radost…. a kde je radost, nejsou války.

DSC04587

DSC04438

Mili Burešová, 4.4.2016