Hojnost vidím všude kolem sebe. Na Svatého Václava jsem v Jeseníkách narazila na václavky. Byly tak krásné, že jsem neměla odvahu tu krásu narušit.

Les je nevyčerpatelný zdroj všeho, co potřebujeme k životu! Tak si užívali lesa moji Jirkové:

Tak jsem si užívala lesa já:

I muchomůrek je v lese hojnost:

A tak se nám za péči odměnilo naše dýňoviště:

Poděkování patří i sousedům – za  „posezení u dýňoviště“, které je určeno všem kolemjdoucím:

A tak vypadá dýňoviště dnes:

Hojnost je v pojetí naší ekonomiky spojována s prosperitou ve formě zvyšujícího se hrubého domácího produktu, produktivity práce a snižující se nezaměstnanosti. Úměrně k tomu by se mělo zlepšovat zdraví a štěstí lidí. Ale tak to kolem sebe nevidím.

Svým životem a okolnostmi s ním souvisejícími, jsem si vytvořila podmínky pro pokojný život v důchodu. Nemám obavy o existenci, nežiju ve stresu z toho, zda zvládnu splatit hypotéku. A zda bude můj život v důchodu šťastný a ve zdraví, záleží jenom na mě. Myslím, že jsem dobrý člověk a přesto mám tento rok pochybnosti o tom, zda „být dobrým člověkem“, jak jsem si dala za cíl v tomto vtělení, je dostačující.

Povídala jsem si o tom se svým synem a on mi dal knihu Charlotte Joko Beekové – „Zen na každý den“. A k tomu přidal slova: „Dosáhnout osvícení znamená zachránit lidi před utrpením! To je náš úkol. Ne jenom být užitečný. Bez moudrosti, která roste s praxí to ale není možné. A tak začni praktikovat každý den…“.

A tak budu hledat odpověď na mé pochybnosti o tom, zda můj košík, ač plný krásných hřibů, je naplněný tím, co je důležité.

13.10.2017