Představení Čtyři dohody a Pátá dohoda jsem neviděla poprvé (věřím, že ani naposled). Z každého shlédnutého představení jsem si něco odnesla. Z tohoto určitě nejvíc. Najednou jsem viděla, jak jsou čtyři dohody propojené, jak první vychází z těch ostatních a ta poslední je důsledkem předcházejích třech. A vůbec nezáleží na tom, která je první, druhá … a poslední.

Budu-li dělat všechno tak, jak nejlépe dovedu, tak budu vše dělat s láskou, protože mě  to bude bavit a to se projeví v tom, že mi práce bude přinášet radost a kreativitu. A čas přestane existovat (stejně asi neexistuje). Když budu kreativní a láskyplná, tak nebude potřeba být hercem, který hraje svoji naučenou roli, ale projeví se moje pravá podstata a tou je láska k sobě a druhým. Staneme se otevřenějšími a nebude nikdo, kdo by toho zneužíval. A proč si potom brát něco osobně? Vždyť je to pouze názor jednoho člověka z 8 miliard lidí na planetě Zemi. A tak ten názor, který by se mě mohl za jiných okolností dotknout, nechám plynout a on odlétne jako motýl. Každá myšlenka je jako motýl – když ji uchopíš, tak ji zahubíš. Motýl potřebuje plynout volně ve větru…

A pak už ani nebude potřeba si vytvářet domněnky – protože domněnky zbytečně zahlcují moji mysl vytvářením situací, které mi nepatří. A když ty myšlenky zastavím, tak se otevře prostor dělat věci s láskou, to znamená tak, jak nejlépe dovedu. Budu otevřená a laskavá a nebude vůbec těžké mířit správně slovem, tj. vyjadřovat myšlenky tak, jak to cítím… Dnes vím, že svým vnoučatům nikdy neřeknu větu: „Okamžitě přestaň brečet“, protože to nedokážu ani já.

V Páté dohodě mě nejvíce zaujalo, jak jsou živly propojeny s našimi životy a jak nám ukazují cestu. Třeba voda, která se točí pod jezem. Tam nepomůže člověku plavat. Tam je potřeba mít klid a odvahu se ponořit co nejvíc pod „válec“ vody a ten podplavat. Jen tak si můžeme zachránit život. Ač nejsem vodák, vím o čem je řeč. V životě jsem taky zažívala situace, kdy jsem se motala v kruhu a neuměla z něj vystoupit. Pracovně to nazývám „zkoušky“. A to, že jsem tady a nadšeně tleskám společně s beznadějně vyprodaným sálem, který spojilo „něco“, co přinesli tři aktéři divadla Vizita znamená, že jsem zkoušky zvládla a zvládnu i ty, které přijdou. Děkuji.

P.S.: Zapomněla jsem na tu možná nejdůležitější „dohodu“ – Nevěřte nikomu, hlavně nevěřte sami sobě.

 

10.3.2017