Všichni kdo mě znají vědí, že mám ráda Petra Vlčka. Je to člověk, který mě naučil vnímat svět jinak než jenom očima. V srpnu to bylo 9 let, co jsme se poprvé setkali. Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy jsem už seděla v kruhu žen a mužů na kurzu „Vědomé prožívání“ na „Chalupě“ na Bůřově. Nějaký rok, kdy jsme se neviděli, jakoby nebyl.

Chvíli jsem se pokoušela napsat pár prožitků, které jsem měla. Nejde to. A tak to paradoxně udělám prostřednictvím svých očí.

Ráno

Země

Zdroj

Vděčnost

Vítr ve vlasech

Radost

Milenci

Snad těch pár fotografií potěší srdce.

Ale to není jediné poselství. Chtěla bych poděkovat všem zúčastněným, kteří mi potvrdili, že jsem součást celku.  Zvlášť děkuji Petrovi. Pavlínce, Jarce a Hance patří poděkování za láskyplné vaření. Nejenom za to, že chutně a barevně vařily, ale i jak krásně a radostně přitom vypadaly. Děkuji i Terezce  za její ranní energii, kterou nám při cvičení předávala (byla to fakt zabíračka i pro mě, která si myslím, že dost cvičím). Asi mě to zmáhalo proto, že jsem nevěděla o fasciích, které mám v těle… Daně dík za meditaci na radost, i když jsem při ní plakala. A Pavlínce za to, že mi připomněla pocit „vítr ve vlasech“. Uplynulo 5 let od chvíle, kdy jsem poprvé tento pocit zažila na Pardusu, když jsme spali pod hvězdami.

Domů jsem si odvezla sílu ženy, která má ve svém rodě své pevné místo. A taky  důvěru, že  když někdo chce změnu a rozhodne se pro změnu srdcem, výsledek se dostaví. Nakonec jsme toho byli všichni svědkem.  A pro mě osobně naplnění této věty přišlo za dva dny, kdy mi zavolala dcera, že jede ke mně porodit dítě. Cítila jsem, že je rozhodnutá a já jsem nepocítila nejmenší pochybnost, že to zvládne – ona i já. Zvládla to lépe. Já jsem druhý den musela odpočívat.

A děkuji za pohádku u ohně, ze které ve mně zůstala věta: „Krutost a laskavost jsou jen odstíny téže barvy“. Tato věta mi zrcadlí to, co se dělo týden na Buřově.

26.8.2017